Welcome to the universe

19. října 2013 v 0:47 | Pealia |  O snílkovi
Zdravím Vás.
Nemělo smysl sem něco dávat, když jsem neměla nápady a ani náladu.


Je právě 0:26. Poslouchám Sigur Rós- untitled #1. Venku má být dnes úplněk. Myslím, že je jasno. jsem natolik líná, že i ty hloupé žaluzie nechám zatažené. Nemám náladu na spaní, i když mě trochu bolí oči. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy něco psala o půl jedné ráno. Vzpomínám si pouze na prázdninové básně psané v druhou hodinu ranní.

Poslední dobou se docela věnuji psaní. Ano, vrátila jsem se k dávné lásce. Asi bych to mohla pojmenovat lyrická próza. A možná ne. Každopádně mě to moc baví. A pokud to mám jen pro osobní účely, tak je to vlastně jedno. Ach, co bych si bez toho počala.

Začala jsem i znovu kreslit. Nakreslila jsem portrét a jeden starý dokončila, ačkoliv jsem se takovým typům kreseb výhýbala, protože jsem docela velký antitalent na takové věci. Ale... Něco jsem se naučila. A za to jsem velmi vděčná. Jinak se věnuji spíš... No, doma o mých kresbách říkají, že by se hodily jako ilustrace do knih. A když je srovnám s díly z minulosti, udělala jsem podle mého docela pokrok. Stejně tak i s psaním. Člověk se vyvýjí. Jeho názory, postoje, objevuje nové, způsoby, jak vidí okolí se taky mění a to všechno se odráží v tom, co dělá.

Knihy. V každém článku zmiňuji knihy a to, jak se umělecky činím. Knihy přibývají, ale nepřečtených příliš neubývá. Nemá cenu se v tom pitvat. Prostě nečtu. Ale knihy miluji. Zvláštní, že.

Máme podzim. Mám ráda podzim. Možná i proto, že slavím na podzim narozeniny. A nebo taky ne. Každopádně si nemyslím, že by se podzim odrážel na mé náladě. Je mi zvláštně a divně nonstop. Něco mi chybí, ale nemám ponětí co. Měla bych být šťastná, ale nejsem. Všechno, co potřebuji, mám blízko. Nemám problémy, které by byly velmi závažné. Přesto trpím nostalgií, melancholií a smutkem. Nemám ponětí, čím to je.

Co je pro mě vlastně momentálně nejdůležitější? Co mě naplňuje a drží nad vodou? Kreslení. Psaní. Hudba a Youtube celkově. K. Podzimní barvy. Thirty seconds to Mars & Echelon. Domov a rodina. Je toho celkem dost, že? A pro někoho málo. Pro někoho je to prosté. Ale pro mě klíčové, abych podzim a nenáviděnou zimu přežila. Because winter is coming, sweet summer children. And wolves are dying. Make a comfortable nest, little bird.

Sigur Rós- untitled #1, ladies and gentlemen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | 19. října 2013 v 10:58 | Reagovat

Som na teba tak hrdá. V kreslení a v písaní si pred tebou skladám klobúk a potom sa so smutným úsmevom zahľadím na hviezdy. Ako v tej mojej maľbe. Vieš, ktorú myslím? Dáma v modrých šatách s cylindrom na hlave hľadí na nočnú oblohu.
Kým si však ty tvorivá, mňa vlastná tvorba ničí. Nie, neničí ma jej krása, ale naopak, pripadá mi vzdialená od krásy, ktorú od tvorby očakávam.
Winter is coming. The North remembers!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama