Úvaha

18. ledna 2013 v 19:50 | Pealia |  O snílkovi
Jednou za uherský rok mě popadne těžká mizantropie spojená s velmi mizernou náladou. Brilantní, prostě brilantní.


Škola mě začala štvát. Doteď jsem ji brala jako něco, co je, muselo a musí být- brala jsem to tak nějak bez řečí, i ta ranní vstávání, učení se věcí, které nenávidím, které mi připadají zbytečné, prostě všechno. A vlastně, za všechno si můžu sama. A možná jsem na sebe naštvaná a možná se za sebe stydím a nebo se nedokážu přijmout taková jaká jsem. Mezi spolužáky si připadám jako ta největší nula na světě, největší trubka, neuměl, neznal, ignorant, prostě ta nejhloupější. Když vidím hlásicího se spolužáka na každou otázku, co učitel položí, připadám si jako hlupák. Kde je ta bystrá, inteligentní, všeznalá slečna ze základní, za jakou ji tam všichni považovali?
Tyto věci, jako spolužáci s lepším prospěchem, mohou docela dobře snížit sebevědomí. Postupně to přejde na sugesci typu, že daný člověk je pitomý, hloupý, neschopný a vlastně úplně zbytečný.

Vím, že bych se neměla srovnávat, hledat na sobě to pozitivní, vyzdvyhnout to, v čem jsem lepší než ostatní. Jenže. Právě ta místa, kde jsou ostatní o dost lepší než já docela zraňují a překryjí ty klady, ty vlastnosti a schopnosti které naopak druzí nemají.

A možná jsem jenom moc citlivá. Lítostivá. Možná jen toužím po pochvale, po povzbuzení od někoho blízkého. Možná jsem i egoistická. A možná mám jen proklatě nízké sebevědomí.
Všechna ta srovnávání s ostatními bolí. Jenže, tomu se nedá vyhnout. Všude, úplně všude vidím lepší, talentovanější lidi než jsem já sama, často slýchám poznámky na mé nedostatky nebo chyby, což je ale na jednu stranu dobře.

Ale zároveň mě nebaví utěšovaní sebe samotné, že to přece není tak zlé, jak se zdá. Nebo že se to zlepší, že dokážu vylepšit své výsledky. Připadá mi to jako lži, které sama sobě nalhávám. Lži. Lžu sama sobě. Paráda. I při literatuře. Řeknu si, že budu číst, že to za chvíli přečtu a stejně se to táhne několik dní, někdy i týdny. Ale to už bude pravděpodobně lenost, kdy mě pak mrzí mé bídné pokroky. A zase ty lži, že to brzy doženu.

Asi jen kňučím. Kňučím jak jsem neschopná. Asi bych se měla zvednout a něco s tím udělat. Se vším. S tím stereotypem co mě provází každý den, s tím nízkým sebevědomím, s tou leností. A taky bych mohla častěji chodit ven. Ta stejná prostředí mi nedělají dobře. A už teď vím, že ke spoustě věcí možná ani nedojde.

A vůbec, proč toto píšu?

Poslední čas mi pořád hraje tradiční japonská a nebo indiánská hudba. Taková mírná, meditační. Jedna z mála věcí, co mě uklidňuje.
What a nice wolves.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 18. ledna 2013 v 19:57 | Reagovat

Někdy mám podobné pocity. Ale stačí v sobě najít něco pozitivního, kvůli čemu tě mají ostatní rádi. Taky jsem si myslela, že jsem nula a nicka, ale stačí si uvědomi, v čem jsi dobrá. A navíc, vždycky se najdou blbější lidi než ty, ne? :-D

2 Naty Naty | Web | 19. ledna 2013 v 11:06 | Reagovat

Mám to podobné..Furt se s někým srovnávám..Můj bratr,který je chytrý,docela pohledný a já všechno zdědila po matce jak blbost na matiku tak vzhled..A ona mě s ním neustále srovnává,ale to přece nejde srovnat,když on se nemusí učit na nic a já se musím drtit na všechno krom jazyků...Ale učitelka mi řekla že se mu to vrátí,až nastoupí na střední,kde se hold bude muset začít učit...A ano,když jsem taky tak na dně řeknu že je plno dalších lidí,kteří jsou blbejší než já..Jako u mě ve třídě...;)

3 Ajinka Ajinka | E-mail | 22. ledna 2013 v 22:57 | Reagovat

Myslím, že nad tím až moc přemýšlíš, sama to znám. Měla by ses pokusit to všechno hodit zahlavu a nezabývat se tím..brát školu jen jako nějakej ústav a pak si dělat něco svého, co máš ráda..co tě povzbudí..chodit do kroužku kde jsou llidi které máš ráda..jak říkáš chodit ven. Myslím že by ti to opravdu prospělo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama