Září 2012

Letem světem

18. září 2012 v 19:26 | Pealia |  O snílkovi
Na přání tedy článek o tom, jak se vlastně mám.

Musela jsem se podívat do kalendáře, abych zjístila, že na gympl chodím již 12 dní. Počkat, oprvadu dvanáct? Ano. A jsem to jenom já, komu to připadá přinejmenším měsíc? To je něco, co moje mozkovna zatím ještě nebere. A jak se mám na nové škole?

Dobře. Sice mě učitelé oslovují jinak než ostatní spolužáky (Chci říct, že na ostatní mluví např. Terko, Jitko, Katko, ne Terezo a tak podobně, jako na mě.), ale to není až tak důležité. Dále spolužáci- lepší jsem si ani nemohla přát. A navíc, máme tam celou škálu povah. Od těch velmi, velmi chytrých, kteří používají pouze odborné výrazy a vyznají se ve všem úplně špičkově, až po ty, kteří používají výrazy obyčejné a jsou velcí pohodáři. Jelikož je začátek roku, moc toho ještě soudit nemohu, takže hodnocení tempa a množství učiva ještě není tak úplně na místě. Ale zatím mi to úplně vyhovuje. No, jediné, co mi je hrůzou a vždycky bylo, je zkoušení.

Pomaličku se vyrovnávám z tím vstáváním a chozením na bus, různé stresy a trpění už taky moc neplatí, začíná to být pohodička, jako byla na základní, je mi to celkem jedno, jelikož to má všechno pěkný průběh (ale jistě, to vstávání mě stejně jednou zabije a ta cesta do budovy taky, ale už to není tak hrozné, jako první dva týdny. A stejně se mi tam nechce! Už ať je víkend a prázdniny!). Až na některé hodiny. Pak... No, možná to bude i lidmi. Možná to bude jejich povahou a rozdílným chováním oproti lidem ze základní, cítím se mezi nimi dobře. Takže, zatím bych to mohla shrnout jako dobré. Je to typické pro průměrného studenta. Ale bude hůř! (A.k.a: Winter is coming!)

A pryč od školy, jsem ráda, že jsem doma.

A celkově se mám taky dobře. Sice dojdu domů až o půl čtvrté, ale co mám dělat. Začala jsem sledovat anime. Neptejte se mě, jak jsem se k tomu dostala, jelikož by to bylo na dlouho a nedošlo by pochopení. Takže, jakékoliv tipy pište sem. Děkuji.

Jak je u mých článků tohoto typu zvykem, dávám se písničky, které zrovna poslouchám. Jenže dnes jsem měla velmi složitý výběr, protože jich poslouchám mnoho. Zaprvé, smíchaný soundtrack z GOT který má půl hodiny a všechny skladby na něm se mi líbí, za druhé, soundtrack ke hře Assassin's creed, za třetí, jednu veselou Irskou písničku o opilém námořníkovi a za čtvrté, pořád si zpívám melodii z traileru ke hře AC Brotherhood, akorát s přidaným textem. A co teď?

Rozhodla jsem se pro theme z GOT, jen jsem vybrala jednu melodii. Kruci, těžký výběr.
Rains of Castamere. House Lannister.

Povídka o hovězím

11. září 2012 v 18:06 | Pealia |  Příběhy
Byla noc. A ke konci té noci jsem přišla na svět. Měla jsem čtyři dlouhé nohy, avšak stát jsem na nich nemohla. Byla jsem tak slabá a určitě vypadala komicky, velké tělo a dlouhé nohy, které je ještě nemohly unést. Avšak po několika dnech už jsem skákala po louce jako bych to již dělala léta. Každé ráno jsem vyšla na pastvinu, napásla jsem se ranní trávy a spolu s ostatními telaty jsem si hrála. Večer, když mě, mé přátele a ostatní krávy zahnali zpět do našich boxů, jsem si ještě občas dávala seno. Měla jsem strašný hlad.

Po určité době nás rozdělili a já chodila na pastvu s jinými krávami. Moc mi to nevadilo, hrála jsem si i s těmito a ty staré jsem stejně vídala, sice mnohem méně, ale přece. Po další době jsem si na sobě všimla, že už vůbec nepřipomínám to malé telátko, co skoro celý den proběhalo na pastvě, ale že už jsem pěkná kráva, která má pěkné hnědé tělo a silné nohy. Chodili se na mě dívat různí lidé. Některým jsem se moc líbila. A jednoho šedého dne to přišlo.

Byl to šedý den, přišli nějací cizí lidé, které jsem do té doby neznala, ale byl tam s nimi Roger, ten který se na mě chodíval často dívat a staral se o mě a o ostatní krávy. Nahnali mě na nějakou váhu, kterou mě vážili když jsem se narodila a pak ještě několikrát v průběhu mého růstu.
Ale něco se mi na tom nelíbilo. Roger byl smutný, obvykle byl šťastný, usmíval se, když mě viděl jak pobíhám s ostatními na louce a spokojeně se díval, když odcházíme zpět do boxů. Ale dnes byl jiný. Ti lidé měli sebou zbraň.

Roger ke mě s tou zbraní přišel a namířil s ní na mě. Já se mu celou dobu dívala do očí, těmi svými velkými hnědými lesklými korály do jeho starých, šedých. V uchnu jsem měla speciální plastovou naušnici, která se dobytku obvykle dává. Pozorovala jsem ho a pak lehce pohnula hlavou a zafuněla. Bylo to pro něj těžké.

Odklonil hlaveň od mého čela. Otočil se zpět k zájemcům a řekl, že nejsem na prodej.

Původně to mělo být úplně jiné a pak zase jiné, ale myslím, že by to na tebe bylo, Klaudie, moc smutné.