Červen 2012

Povinnosti

13. června 2012 v 14:54 | Pealia |  O snílkovi
Jaké by to bylo, kdybych si mohla celé odpoledne až do noci číst? Skvělé. A jaké by to bylo, kdybych mezi tím ještě nemusela dělat věci do školy? Perfektní.

V roušce noci

5. června 2012 v 18:11 | Pealia |  Příběhy
Příběh věnovaný Klaudii.

Byla tma. V celém lese ševelil jen vítr, všechno ostatní spalo. Igrata se probudila. Vlčice dostala hlad. Stoupla si a vyšla ze svého velkého vykotlaného stromu, protáhla se a napnula uši. Neslyšela nic, jen ten vítr. Tak se šla napít k jezírku, které bylo nedaleko. Její kroky byly lehké a tiché. Byla opatrná. Už jednou se jí stalo, že při svých nočních obchůzkách šlápla na schovaného ježka. Byla ještě štěně, když se jí to stalo. Byla malá a neohrabaná, zajímaly ji jen hry, o potravu se vždycky starala matka a vůbec by ji nenapadlo, že by mohla narazit na něco, co má pichlavý kožich.

Přiběhla k jezírku a pomalu se napila, měla při tom napnuté uši, zda se třeba nějaká zboudilá liška nejde napít. A měla štěstí, několik metrů od ní si to kráčel jezevec. Nechtěla při tom žádné hlasité zvuky, natož aby ji jezevec spatřil, radši se ukryla za houští.

Sledovala jak jezevec dupe a jde k jezírku. Její světle hendé oči ho sledovaly stejně, jako sova sleduje myš. Soustředila se, aby si jí jezevec všiml co možná nejpozději. Už chtěla vyskočit z houští přímo na jezevce, když v tu chvíli se ozval výstřel. Jezevec byl pryč, Igrata se lekla, zastříhala ušima, přeskočila houští a utíkala. Lidé si jí všimli a rychle za ní vyrazili. Igratina stříbná srst se leskla v měsíčním svitu. Kličkovala mezi stromy a běžela by ještě dál a možná by jim i utekla, ale pak před sebou spatřila další lidi. Bylo jich tam asi pět, věděla, že nemá šanci. Snažila se ještě utéct, ale to už ji chytili.

Přišla tam i první skupina lidí, co ji vyplašili od své noční svačiny. Přivázali ji na několik provazů, aby neutekla. Igrata se divila, že ji nezabili. Místo toho ji sebou vlekli až do tábora. Tam ji přivedli do velké dřevěné klece a přivázali ke kmeni stromu. Nechali ji tam a šli spát.

Igrata se dala do zoufalého překousávání lana. Bylo velké a špatně se dalo překousat. Ovšem tohle se jí pvedlo, horší yblo dostat se ven s klece. I to by se jí možná povedlo, ale to tam přišel jeden lovec a chtěl ji vytáhnout ven. Neměl u sebe žádnou zbraň. Když ji chytali, mysleli si, že je to jen hloupý vlk, který neví, co je člověk zač, z toho usuzovali, že se po nich nevrhla. Jenže Igrata byla chytrá. Jen co vešel do klece, skončila k němu a kousla ho do ruky. Převalila na zem a vrčela do obličeje, ake nekousla ho.

Odskočila pryč a vyběhla rychle z tábora do hlubokého černého lesa. Rychle spěchala, aby se po ní ještě nevydali. Skákala z výběžků v lese jeden přes druhý, stratila se mezi stromy a vyběla u řeky. Pak se konečně zastavila a ohlédla se. Uvědomila si, jaké měla štěstí, že je živá. Pak si vzpoměla, že má hlad a odklusala hledat něco k jídlu.