Březen 2012

Lidi jako ty a já

21. března 2012 v 18:57 | Pealia |  O snílkovi
Někdy se to sype. Ale to, že se něco zkazí patří životu. Někdy přijdou jako velké vlny, které narazí na obří stavbu a někdy ji i převalí a řítí se dál.

Připadám si hrozně unavená, hlavně společensky. V mysli mám něco, co připomíná zamotané klubíčko, špatně složenou kartotéku, jeden velký nepořádek a všechno se to tíží a spadá na mě a já klesám, klesám a klasám... podlomí se mi kolena... spadnu na zem na ruce... a zase klesám... až úplně spadnu... tíha mě položí na zem... něco ve mě lupne... jsem v bezvědomí...

Problémy situace

21. března 2012 v 18:15 | Pealia |  Štěky
Nejhorší je, když žijete nudný život a velmi chcete, aby se něco stalo. Prostě něco, co by Váš život oživilo. Ale po malém zpestření se Vám najednou život tak pokazí, až si přejete, aby jste zase žili ten nudný.

Úhel pohledu

12. března 2012 v 20:53 | Pealia |  O snílkovi
Nějak si tak sedím se složenýma nohama pod sebou na židli v pyžamu.

Nedávno mi vlastně došlo, jaké štěstí mám, že žiji mezi lidmi, kde většina není vůbec přísná nebo zlá. Akorát mají svou autoritu a respekt a vlastěn to se mnou myslí dobře. Nejsou zlí. A to je hlavní. A i když, někdo bych to o nich říct nemohla.
Jednají se mnou normálně, jsou tolerantní a nekřičí za každou maličkost. Jsou to lidé. Nezabijí mě za každou chybu, které jsem se vždycky bála. Vždycky jsem se bála, že jakákoli blbost kterou udělám bude nést tvrdé následky. Teď si to nemyslím. Chvála bohu.

Nějak mě tak napadá, jaké by to bylo, kdybych byla slavná. Jaké by to bylo být v lesku fotoaparátů, obklopení novinářů a tak nějak si chodit po koberci s hvězdami, které mám ráda.
Kdybych byla v zemi snů, měla za souseda hlavní hvězdu nějakého "trháku". Kdo by si to nepřál. Samozřejmě by to byla skvělá zkušenost. Možná bych se radši uklidila někam na samotu.

Jak je možné, že mě napadl ve snu nápad, který by s dokonalou atmosférou mohl vytvořit něco fantastického? Napadl mě ve snu nápad na krvák. Bylo to tak opravdové a šílené.
Umh. Stejně to byl nemsysl. Už jen jak to zní. Ve snu. Pch.

Z několika dobrých filmů co jsem za posledních pár dní viděla bych mohla uvést třeba The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford. Pod dlouhým názven se skrývá brilantní film s nebezpečně pěknou hudbou a perfektním obsazením, hereckými výkony, atmosférou, zajímavým koncem a... vlastně vším. Ani tempo mi v ničem nevadilo.

Where is my mind?

5. března 2012 v 16:23 | Pealia |  O snílkovi
Máme po prázdninách. Jaké byly? Divné.

Byla jsem nemocná, uzdravená, smutná, šťastná, prostě normální. Byla jsem si zaplavat v krytém bazénu. Podívala jsem se na dva nové filmy (a na 100% je mohu zařadit do tentoroční top 15), jeden konečně po letech dodívala a dva fantastické si zopakovala.
Ani jednou jsem se nepodívala na Survivor. Měla jsem možnost jít na přednášku o psychologii. Nepřišla jsem. Zapomněla a místo toho uvařila pár dobrých jídel. Připomněla jsem si písničku, kterou jsem od ledna 2010 neslyšela. Ujasnila jsem si priority a zjístila, co chci v nejbližší době dokázat. Začala jsem číst novou knihu. Online. A ještě si sehnala předlohu k One flew over the Cuckoo's nest. Měla jsem třídenní stav úplné blaženosti.
A pak prásk, je tu škola. Je to jako kdybyste padli tvrdě na beton, nebo jako kdyby vám někdo vrazil pořádnou facku. Sice dnes dokonale svítilo, ale mě je bylo dost blbě. Ráno jsem se vzbudila, a první co mě napadlo, bylo to, jak je dneska pěkně. A pak to prásk, všechno se ve mně stáhne, do háje, vždyť ona je dneska škola. Zbylý stav minulých dní byl ten tam. Škoda.


Soundtrack k mému velmi oblíbenému filmu. Právě k němu čtu předlohu. Kdo neviděl, měl by. Je to ale tmavý, trochu depresivní, divný, sprostý, perverzní, kontroverzní, s divným koncem a dokonce se něco přiučíte. Ať už o sobě, nebo o věcech okolo Vás. Jo a ještě něco. Je to perfektní. Ale nejlepší na poprvé.