Ve víru okolí

14. listopadu 2011 v 18:47 | Pealia |  O snílkovi
Poslední čas nad vším přemýšlím. Co mám dělat? Kdo ví, kdo odpoví...

Víte, dámy a pánové, tato melodie je jedna z těch výjimečných.

Poslední čas až moc dobře vnímám, jak mě teenagerský věk ovlivnil. Docela mě to mrzí. Všechno, všecičko se změnilo. Dost mě štve, že okolí nevnímám v takových mírách jako donedávna. Je to smutný. Ach, proč? Proč?

Můj vztah k tvrdší muzice se čímdál víc prohlubuje. To je pozitivo číslo jedna. Tím, jak drtivou většinu času trávím s poslechem Opeth, Riverside a mnoha a mnoha dalších, mi pop a věci tomu podobné čím dál víc odnáší do cizích vod. Ale, vždycky budu mít pro pár písniček slabost. Nic není perfektní.

Nemůžu si pomoct. Asi mě přestává bavit angličtina a další jazyky. Zvláštní je, že jsem angličtinu vždycky milovala. Co by mohlo být lepšího. Od začátku roku, co jsme s druhou třídou spojení, to jde od desíti k pěti. Vždycky mi lepší známka ujde o blbou blbost a možná je to i tím, že probíráme věci, které mě vůbec nezajímají. Jak ráda bych zavítala do vod, které jsou našim třídám tak vzdálené... Mrzí mě, že poslední dobou si mnohem hůř pamatují slovíčka a na některá si nemohu ani vzpomenout. Ale zase mi nahoru vyplouvají slovíčka, která už jsem dlouhou dobu nepoužila. Je to zajímavé. Naštěstí tyto stavy trvají jen dočasně. Ale i tak je to pro mě dost nepříjemné.

Čím dál častěji mě napadají otázky, co jsem to za člověka, že jsem měla tu odvahu snažit se na gympl. Vždyť na to nemám. Proč vlastně..? Má to cenu? Sice mi na čtvrtletí vychází jedna nebo dvě dvojky, ale i tak. Přijde mi to jako opovážlivost. Proč to vlastně dělám?...

Mezi počty zlomků jsem najednou na břehu Anduiny u Raurosu. A je sakra těžké, se od řeky dostat zpět ke zlomkům. A zajímavé bylo (Když se mi podařilo po elfské kánoi odplout ze Středozemě do reality), že všichni spolužáci byli někde pryč. Spíš si mezi sebou povídali, dost hlučně. Až mi bylo té učitelky líto. Jako by si mluvila sama pro sebe. A já byla jedna z mála hlav, která se udržovala při životě mezi zlomky.

Možná, že jsem si vypěstovala novou závislost, každý den vypiju nejméně dva hrnky čaje. Máma už se na mne za to zlobí, že jí to hrozně mizí. Není nad teploučké, ovocné zahřátí po šílené škole. Zajímavé je, že po něm mám vždycky lepší náladu.
Namarië.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Klaudia Klaudia | Web | 15. listopadu 2011 v 14:16 | Reagovat

Ale hádam- keď už teraz chodím už aj do školskej knižnice, niečo dobré tam nájdem :)

2 Lyra Lyra | Web | 17. listopadu 2011 v 16:08 | Reagovat

Ale..tohle se mi stalo taky a přes pubertu jsem se tady dost změnila..ale to je tak asi u každého..teď tě asi nebude zajkímat vůbec nic:-D Já třeba anglinu nikdy neměla ráda a teďka ji mám nejraděj. ikdyž..hudba u mě není omezená a poslouchám to co se mi líbí..žádné vyhraněné styly nebo tak. Ale segmenti se mi taky dost líbili!;);)

3 Klaudia Klaudia | Web | 18. listopadu 2011 v 21:40 | Reagovat

Smutná novina- dnes auto zrazilo môjho psa. Má asi zlomeu nohu a zajtra príde veterinár :(

4 Klaudia Klaudia | Web | 19. listopadu 2011 v 16:33 | Reagovat

Ale dnes už dokáže ísť a ťarbavo behať.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama