Kdyby se mně někdo na něco...

3. října 2011 v 16:02 | Snílek Pájuš |  O snílkovi
Zeptal...


Moje srdcovka, kterou mohu slyšet v jaké-koli verzi. Jen mě mrzí, že se s ní v poslední dobou moc plýtvá :/...

Když to slyším, mám pocit, jakoby bych byla v nějakém černém kruhu, kde bych se točila a pomalu se propadávala níž a níž... Vidím v ní trochu nostalgii, nový pocit, novou náladu a dostávám jiný pohled na svět, který je jako mlha, která se zase rozplyne jako v podzimním ránu...

Když se mě někdo zeptá, co se mi vybavím pod slovem PÍSEŇ, odpovím:
Dobrou píseň (nebo i melodii a tak podobně) si představuji jako soubor zvuků (nebo i hlasu a textu), který ve mě zanechá něco jako "stopu", která dokáže člověka naladit, třeba zasáhnout překvapivou molodií, která v člověku vyvolá cosi nového, jiného. Dokáže člověka vtáhnout do toho, o čem ta píseň nebo melodie je, nebo ho zavést do dobré nálady, na místo, kde se cítí dobře. Když slyším třeba Holiday od Green day, rychlou, rytmickou věc, dostanu se do bláznivé nálady, kde jsem schopná všeho. Když slyším soundtrack k Lord of the rings, stačí jen zavřít oči a jsem ve světě nádherných jar, stromů, elfů, hobitů, lidí, můžu být v Gondoru, Imladris, nebo v Dně pytle. Když slyším tento cover pro Requiem for a dream, změním se na něco, jako rozvážnějšího člověka, který začne brát svět s jinými hledisky, z jiných pohledů. Začne se ve mě probouzet něco jako kreativita a přívětivost a optimismus. Všechno se začíná odehrávat pomaleji, jako by na ničem nezáleželo. Jsem příliš sentimentální.

Když se mě někdo zeptá, co si vybavím pod pojmem IDEÁLNÍ ODPOČINEK, odpovím:
Sednout na houpavou židli, dát nohy na stůl, pustit si oblíbenou písničku a pomalu se houpat!
...
Hm. To... asi... není nejlepší řešení. Když někdo dává ťapky na stůl, přímo se mi to hnusí.
Ráda spím. Pod svou peřinkou s pěknými sny. Nebo procházka barevným parkem a když vám k tomu hraje hudba, je to poezie. Nebo prohřátá vana plná pěny a kolem svítí jen svíčky. Dokonalá romantika. Jsem romantička. Velká :). Nebo pěkný film. Ráda se dívám na filmy a seriály.

Když se mě někdo zeptá, na věc ohledně SNĚNÍ, odpovím:
Lidé si o mě myslí, jaká jsem chladná a na povrch nedobytná a tvrdá osoba, která nerada mluví o citlivějších tématech a která je blbá šprtka. Jsem malý citlín, který je v sobě maličký, barevný motýlek, který si lítá... lítá si někde pryč. Nejkrásnější je, když je jaro a malý motýlek se probere. Jeho pozornost má jenom třídní okno, do kterého se může dívat. Poletuje si mezi mallorny, u Fangornu, u Gondorské veže, do které někdy vletí, do pracovny samotného gondorského krále. Někdy si létá jen tak ve vzducholodi mezi mráčky s ostaními pasažéry někdy před.. dlouhými léty. Jako motýlek jsem šťastná.

Tohle můžu pořád. :)

Jsem ujetý maňas. A jsem na to hrdá. :D Ne, já pořád říkám (vždyť jsem to ještě mockrát neřekla!), že písničky na mě měněj nálady jako ovladač kanály na televizi... Tohle je možnost vidět, jak se na člověku dá rychle změnit nálada a pocit. Před pár minutama klidný člověka a teď blázen jen to pleskne. Z motýlka se stala opička.

Tihle lidi jsou totálně ujetí. Mají geniální klip a geniální hudbu. Jsou geniální. Frajeři ujetí. :D Mají skvělý nápady. Tahle písnička je jedna z nejlepších od nich. ;)

Kdyby se mě někdo zeptal, zda jsem NORMÁLNÍ, řekla bych že...:
Ne. Vlastně, nikdo z nás není normální, nebo průměrný. Mám až nezdravý smích, neboť dokážu se smát až půl hodiny vkuse, pro mě není složité se začít smát. Jsem rozesmívala kamarádku a pak jsem z toho chytla záchvat já sama a nemohla se zastavit. Chvilku jsem celkem v pohodě a pak zase...
Jsem malý puberťák a abych řekla pravdu, nelíbí se mi to. Nechci být puberťák. Nemám ráda ty přiblbé stavy a všecko kolem toho. Ach. Och. Ich. Ech. Uch. Ych. A co už.

Moje milované. Nemůžu z toho filmu. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klaudia Klaudia | Web | 3. října 2011 v 16:53 | Reagovat

Och, a ja počúvam Franka Sinatru- a som viac ako normálna- som skutočná :D Ale ja s tým asi nezačnem... Teraz čítam Gotheo, alebo ako sa to píše :D

2 Klaudia Klaudia | Web | 5. října 2011 v 15:19 | Reagovat

Toto či si anglické knihy prečítam je vnútorný boj- a nie vec, čo nie je pravda.  Prečítala som Aladina, ale nič viac- ale neviem či začať, či nie. Som hrozne náladová, keď máme veľa chémie.

3 Klaudia Klaudia | Web | 5. října 2011 v 17:24 | Reagovat

Ale už som sa naučila prvých 20- a mám taký príjemný pocit- a preto, som si zmenila názor- pôjdem asi na farmaceutickú školu- ale nielen strednú, ale aj s vysokou :) Ale to je asi tá najprijateľnejšia možnosť. Zatiaľ...

4 Klaudia Klaudia | Web | 5. října 2011 v 18:34 | Reagovat

Ale teraz sa mi to páči :) Dala som si kurča. Už si večerala?

5 Klaudia Klaudia | Web | 5. října 2011 v 18:55 | Reagovat

Ale aj tak chcem papať čokoládu :D

6 Klaudia Klaudia | Web | 7. října 2011 v 14:39 | Reagovat

Ako keď ju nemám doma?

7 Klaudia Klaudia | Web | 8. října 2011 v 11:11 | Reagovat

No vidíš- nič nie je tak jednoduché ako sa na prvý pohľad zdá :D

8 Klaudia Klaudia | Web | 9. října 2011 v 12:01 | Reagovat

A vtedy sa patrí povedať "D´oh" :)

9 Klaudia Klaudia | Web | 9. října 2011 v 15:17 | Reagovat

:D

10 Klaudia Klaudia | Web | 10. října 2011 v 14:36 | Reagovat

Hm... Prijateľne. Ty?

11 Klaudia Klaudia | Web | 13. října 2011 v 14:28 | Reagovat

:)

12 Klaudia Klaudia | Web | 15. října 2011 v 10:43 | Reagovat

Som na tom mizerne ako paprika s piknikom- lebo papriky nechodia na piknik... Ty?

13 Klaudia Klaudia | Web | 15. října 2011 v 14:14 | Reagovat

Čítať čítam, ale... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama